Po tolika letech zpátky!

13. ledna 2018 v 22:22 | Satomi |  ...píšu
Už je to nějaký pátek, co jsem měla svůj blog, že si ani nepamatuji jeho název. Psala jsem tam tehdy své myšlenky, pocity a hlavně události ze střední. Nejspíš už neexistuje. A to bych si ho zrovna ráda přečetla...

Proč že se vracím? Dobrá otázka.

Proč jsem si tehdy zakládala blog? Abych tam psala své zážitky? Zveřejňovala svou tvorbu (povídky, básně) nebo abychom si tam mohli důvěrněji povídat s mou jedinou kamarádkou ze střední, která taky měla svůj blog? Nevzpomínám si.

Nikdy jsem dlouho nevydržela si psát klasický deníček. Možná tak týden byl můj rekord. Pak byl deníček schován a už jsem na něj nikdy nesáhla. Možná jsem si jen prostě nechtěla stěžovat na svůj nudný život. Zatímco blog byl pro mě příjemnější a to nejen z důvodu, že na klávesnici se píše líp jak s propiskou v ruce. Je tu ta šance, že sem někdo zavítá a napíše vám něco smysluplného a nakonec se i zkamarádíte. Jsem naivní, že?

Chybí mi opravdový přítel. Člověk si myslí, že někoho takového má a bere ho jako samozřejmost, že se pak diví, když se z dotyčného vyklube největší zrádce.

"Kdy už konečně pochopíš že chyba je v tobě?"

Tohle se mi objevilo na ask.fm. Mohlo to psát tolik osob, ale stejně mám pocit, že to musela být ONA. Jako bych ji tu větu slyšela vyslovovat. Nenávist se člověka umí držet. Jen já jsem ta, co po čase odpustí všechno. Asi bych odpustila i jí... Ale ona nikdy za mnou už nepřijde. I kdyby ztratila svého přítele, přes svou hrdost by potupně za mnou nepřišla s tím, že to chce spravit. A já za ní zrovna taky nepůjdu...

Někdy si říkám, jestli toho chci moc. Jednu spřízněnou duši, pro kterou budu vším, jako i ona pro mě... Stojí o tohle v dnešní době vůbec ještě někdo?

Po dvou sklenkách červeného se mi chce spát. Tak tedy... Dobrou noc.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama